Buřinky II – Mrtvot

Pokud se podíváme na punkovou mapu České republiky, potažmo Československa, byla Ostrava, nebo spíše celý tento region kdysi proslulý těžkým průmyslem a svérázným životním stylem, poněkud upozaďována. Jistě, svého času by se o něm dalo hovořit jako o baště rockových a hlavně metalových vyznavačů, ale to jsou jen prvotní dojmy postrádající hloubku, podobně jako další zažité stereotypní polopravdy o této oblasti. Pokud zůstaneme u hudby, zakořenilo zde mnoho rozličných žánrů, byť se zde málokdy staly masovou záležitostí. V tomto smyslu se samo sebou dá hovořit o punkové muzice a muzikantech. Ti pak často dávali standardním hudebním žánrovým postupům a tématům textů osobitý rozměr, v němž se mísila dobová existenciální banálnost s humorem barvy onoho pověstného černého zlata, které se v celém revíru těžilo za všech okolností nadplán. Jedním z nejviditelnějších příkladů je bezesporu punková úderka, která se s cynickým úšklebkem pojmenovala coby pseudonásledovník dětského dechového ansámblu Petra Dudeška – Buřinky II. Podobně jako dodnes přetrvává mýtus o tom, že Ostrava je hnusné černé město, se ani v toku času neztratilo jméno této grupy. Sama kapela ho navíc v různých obdobích přiživovala nečekanými zmrtvýchvstáními a občasnými koncerty. Faktem ovšem zůstává, že jejich jediná (demo) nahrávka z celé doby existence se jmenuje možná až trefně Mrtvot a vyšla na magnetofonové kazetě v roce 1990. Zpěvák kapely Rosťa Petřík o ní před časem v jednom rozhovoru prohlásil: „Když jsme Mrtvot vydali, tak tehdy to byla nejprodávanější kazeta v Československu.“ Důkazem toho, že Mrtvot není mrtvý, je i vinylová reedice nahrávky, která nyní vychází pod hlavičkou labelu Papagájův hlasatel records.

Na zahradě u dědy

leží mrtvý Kennedy

u dědy na poli

hraje tam Sex pistolí

Jako mnohde jinde, i v Ostravě roku 1987 vznikla pod silným dojmem z poslechu Sex Pistols a Dead Kennedys punková úderka. Tahle se jmenovala Knedlík vzor 58 a do vínku si dala, že se bude prezentovat jako humorný recesistický punk, což je závazek, který nikdy víceméně neopustila. Nespornou výhodou bylo, že žádný ze členů uskupení nebyl vyloženě hudební elév. Nicméně snaha o zkoušení ve sklepě místní koksovny byla velmi často narušována alkoholovými večírky, které vlastně byly určitým folklorem zdejšího hornického regionu. Koncertní premiéru si tento band odbyl až v prosinci roku 1988 ve známé ostravské knajpě jménem Žalák. Byl to historicky zapamatovatelný moment – tehdy předskakovali nejen havířovskému Masomlejnu, ale hlavně legendárním HNF, u kterých se jednalo o poslední koncert jejich kariéry (tedy až do nedávného reunionu). Důležité ovšem je, že se těsně před tímto vystoupením odehrála zásadní událost – kapela se přejmenovala na Buřinky II. Navíc brzy po vystoupení byl do kapely přijat hlavní zpěvák, zmíněný Rosťa Petřík, který tak doplnil původní ansámbl ve složení Filip Čeporan (bicí, zpěv), Libor „Smejčí“ Smejkal (kytara, zpěv), David „Šorf“ Shorf (basovka, zpěv) a Vratislav „Trap“ Narovec (kytara, zpěv). V roce 1989 navíc vznikl dvacetiminutový videofilm „Maybe…?“, ve kterém se nemluví a členové kapely v něm za doprovodu svých úderných skladeb tak nějak trdlují všude možně po městě. V roli hlavního vypravěče se zde představil tradiční tuzemský destilát s názvem Rum. Každopádně hned v následujícím roce vzniká legendární magnetofonová kazeta Mrtvot ve složení Rosťa F. Petřík – zpěv, Libor „Smejčí“ Smejkal – kytara, zpěv, Miroslav „Čilka“ Hudeček – basa, zpěv, Filip Čeporan – bicí a Dalibor „Šíp“ Pyš – housle. Některé skladby z této kazety bylo možné zaregistrovat již ve zmíněné videoprezentaci. Za zmínku jistě stojí, že s nahrávkou punkerům pomáhali Radek Pastrňák a Richard Kroczek z v budoucnu slovutné ostravské formace Buty. Kapela se následně hojně věnovala koncertní činnosti, až se v roce 1995 rozešla. Ale jak již víme, rozhodně to nebylo navěky.

Už se nikdy nevzchopí

chlapec, co visí na plotě

rodina nepochopí,

že měl málo punku v životě

Na toto prvotní období existence kapely a natáčení zmíněného dokumentu vzpomíná Petřík v citovaném rozhovoru pro server Ostravan slovy: „Kdo nezažil začátky 90. let, tak nechápe, v čem my jsme žili. To si vůbec nikdo nedokáže představit, jak bylo všechno možné. Nikdo nikoho neosočoval, nebyly zákazy. To, co se v současnosti děje, je pekelné. Tehdy to byla svoboda. My jsme ji opravdu zažili v tom nejlepším věku a momentálně ti lidi, kteří si to pamatují, pomalu umírají.“ Od vydání alba Mrtvot sice uběhlo již více než pětatřicet let, nahrávka však dodnes nepostrádá nic ze své dobové dravosti a hravosti. Album produkoval Roman Chvila (RAT Production), který se rovněž postaral o původní vizuál. Engineering a mixing měl na svědomí Alan Šubrt. Celou nahrávku pro vinylové vydání remasteroval Pavel Ovesný z Post studia. Zkoušku časem bohužel nepřežil původní kazetový obal, fanoušci se však mohou těšit fungl nový přímo pro vinylovou verzi a s ním i na texty a dosud nepublikované fotografie, jejichž autorem je Jaroslav „Chico“ Brandýs. Dobový pamětník a následně provozovatel agilního ostravského serveru Pryncypall.cz. Mrtvot vychází pod hlavičkou PHR na tradičním černém vinylu, který evokuje dobu, kdy začaly vycházet oficiální nahrávky kapel a interpretů, kterým se o tom do té doby mohlo jen zdát. Tato deska je stejně divoká jako doba, v níž vznikala. Koneckonců, může být špatný počin, který vznikal v jídelně rekreačního objektu u Těrlické přehrady?

Tracklist