Galanti – Nášivky Františka Malečka

Žijeme v bizarně pokřivené době, a to zdaleka nejen z pohledu punkového nakladatelství. Popularita se dnes měří výhradně lajky, počtem followerů nebo sdíleními. Výsledkem je absurdní realita, v níž má AI video veverky jedoucí na želvě po atomovém hřibu větší dosah než zpráva o nezákonných demolicích domů ještě obývaných občany. Není se pak co divit, že mnozí se do kolotoče sebepropagace raději nezapojují a volí klid v ústraní. Zářným příkladem jsou Galanti, punková parta rozprcaná po Praze a Středočeském kraji. Na scéně se bez přestávky pohybují už dvacet let, a přesto nepatří k těm nejpropíranějším jménům. Není to však vinou lenosti nebo pauz v existenci. Koncertují po celé republice a mají na kontě několik pozoruhodných nahrávek. Jen se zkrátka nikam netlačí a neloví fanoušky v plytkých vodách sociálních sítí. O tom, že jejich kvality leží úplně jinde, svědčí i čerstvé album pojmenované Nášivky Františka Malečka, které právě vychází na vinylu u Papagájův hlasatel records.

Jako papír a kocovina

vyjmenovaný slova po T

tam se prej dějou zvěrstva 

Tuk Tu kruplu

žiješ v neznalosti Tulení

 

Aktuální sestavu Galanti tvoří hudebníci, kteří si za dlouhá léta prošli celou řadou zásadních i méně výrazných formací (Slut, Baron Samedi, 158, Herr-U-Bahn, V. T. Marvin, Vychcaný knedlíky, Šelo Savore, Chlat v podpaží, Robovi tratoara). Všechny členy dodnes neochvějně spojuje slabost pro hardcore, punk a metal. S léty a zkušenostmi ale ztratili potřebu kohokoliv poučovat. Pokud nemá potřebu poučovat někdo je. Na jejich novinkami nebujícím facebookovém profilu se můžeme například dočíst: ´Jo, sere nás když nám lidi diktujou co si máme myslet a o čem zpívat, nebo když nás nazývají anti vegetariánama a pozérama. V podstatě razíme hesla typu „neser se do nás, a my se nebudeme srát do tebe“ a „učebnici punku jsem nečetl, skončil jsem už u obsahu“.´ Místo kázání ale raději sázejí na ironii, humor a gastronomické radosti. I přes tuhle odlehčenou formu však jejich tvorba v druhé linii nese jasné poselství. Jen je vtipně zašifrované v jejich typickém interním humoru. Vlastně se to nedá definovat jinak, než že tahle kapela je setsakra svá. Což samozřejmě není v žádném případě na škodu. Už při pohledu na obal jejich nového alba, z dílny Tiny Tarantiny, budete váhat jak to tihle hoši asi myslí? Na zmíněné sociální síti se také dozvíte, že: „Chtěl jsem bejt umělec ale neumím se ani nechtít zabít…a tak jsem skončil v týhle kapele.“ Možná jsme vám právě předložili argumenty pro to, aby jste si tuhle nahrávku poslechli, neboť bez toho bude váš názor na ni jen dalším bezduchým sdílením.

V rytmu chlupatejch veverek

pojďme do plavek

jediný co tam slyším

jsou vši a pleskající sandále

 

Album bylo nahráno v únoru 2025 ve zkušebně u Martina Rubeše, který se postaral také o mix a master. Najdete na něm čtrnáct skladeb, které vás z rozličných důvodů určitě nenechají v klidu. Kapela se na nahrávce představuje ve složení Pítrs, Fanda, Herák a Hóna. Nášivky Františka Malečka jsou specifickou výpovědí pokřivenou odrazy v zrcadlovém bludišti jejich vlastního humoru. Deska vychází u PHR na černém vinylu v limitovaném nákladu 200 kusů. Ponořte se do experimentálního pojetí řízného punku, pro nějž kapela s nadsázkou používá škatulku „shoegaze-violence“. Můžete si o nich myslet, co chcete, ale rozhodně jim nemůžete upřít zápal a vytrvalost. Navíc u jaké jiné kapely by jste se na jejich FB dočetli: „Koncert byl skvělej. Škoda jen že tam nebylo moc crusterů ze kterejch bychom si mohli dělat prdel…Díky všem co přišli a všem co maj to správný know-how protože ho dost lidí furt nemá.“

Tracklist