Lidské Zdroje – Peddaling Through (… Part 1)

Poslech hudby se nám změnil, pokřivil. Lidé spíše než celá alba poslouchají playlisty a udržet
pozornost po delší čas je pro mnohé problém. Navíc hodnota lidské práce, potažmo člověka se
scvrknula do tabulky v programu počítače a společenský status se počítá na lajky a followery. A právě
v této chvíli vychází u Papagájova hlasatele debutní album punkové kapely, která tomu všemu hrdě
vztyčuje prostředníček. Už třeba jen tím, že hraje hudbu, která aktuálně není na vrcholu zájmu a
s jízlivým úšklebkem se pojmenovala v duchu systémových termínů – Lidské zdroje. Jednotliví členové
se navíc označují číselnými kódy, aby ještě více vynikla absurdita současného směřování lidstva.
Leader kapely přezdívaný GO476910YB, se k tomu v jednom rozhovoru jasně vyjádřil: „Označení
„Lidské zdroje“ mi vždycky hýbalo žlučí a jako název pro kapelu mi přijde perfektní. Absolutní cynismus
kapitalistickýho newspeaku vyjádřenej ve dvou slovech.“ Album Peddaling Through (​.​.​.​Part 1) se tak
v rámci staré dobré punkové tradice dá vidět jako otesaný ostrý kůl vražený rovnou do hrudi dnešní doby.

Už fotka na obalu metaforicky upozorňuje na absurditu této éry, na bezcílné přešlapování na místě. I
když mnozí si naopak myslí, že šlapou po tepu doby. Samotný hudební obsah je směsicí vlivů, které tu
už dávno jsou. Jenže Lidské zdroje nám jej servírují podobně jako vyhlášený bar – vytváří z nich
pozoruhodně lahodný koktejl, kde sice všechny ingredience znáte, ale nikdy by vás nenapadlo, že
dohromady mohou fungovat tak svěže a skvěle. Cesta kapely k tomuto umu probíhá už nějaký ten
pátek. Změnila se na ní sestava, ale v hlavní roli stále figuruje kytarista a zpěvák Paaya permanentně
rozkročený mezi Vídní a Brnem. Někteří jej budou znát ještě z úderky Festa Desperato. Nutno ale
poznamenat, že časy ryčného raw punku jsou dávno pryč a důraz na melodii je nyní na prvním místě.
I spoluhráči jsou samozřejmě jiní, ale každý z nich si prošel určitou hudební dráhou. Honza, Klobi i
Patrik každopádně nejsou jen doprovodnou kapelou punkového barda. Na druhou stranu nelze
přehlédnout výraznou frontmanovu kosmopolitnost, s níž ladně pluje na hudebních vlnách. Určité
ustálení tentokráte přišlo v rámci vokálního projevu, kde kapela upřednostnila pouze angličtinu
s texty v osobní rovině. I přes český název takhle parta rozhodně nezní jako tuzemská kutálka hojně
opěvující alkoholové podroušení a náhodnou kopulaci.

Album Peddaling Through (​.​.​.​Part 1) bylo nahráno v prosinci 2023 a červenci 2024 v Praze ve studiu
Golden Hive u (nejen ve scéně) oblíbeného zvukového mistra Amáka. V době nahrávání již byla
nějakou dobu ustálená současná sestava a chemie fungující mezi muzikanty je na nahrávce cítit.
Možná je to tím, že kapela sáhla po již vyzkoušených opusech. Sám Paaya to deklaruje: „Je to jako by
první část dvoudílné sbírky nejranějších songů, který jsou vesměs starý přes deset let.“ A dodává:
„Půlka songů se v neotesané podobě už objevila na vyprodané demokazetě, zbytek je vydanej
poprvé.“ Nutno dodat, že nový háv songům sluší a celkově nahrávka působí celistvě. Kompilát
oblíbených a přitom různorodých kapel se rozpouští celým albem, přičemž je cítit i fascinace
garážovým zvukem. Vše se ale kapela snaží ukotvit moderním výrazem, aby se nestala jen nohsledy
svých vzorů, ale jejich právoplatnými následovníky. V celkovém vyznění vydaném na tradičním
černém asfaltu je nadmíru jasné, že styl, který vzplanul kolem roku 1977 má dodnes co říct, a hlavně
v něm stále existuje vývoj. Tohle album navíc v rámci punkové tradice není tak dlouhé, aby mělo
jakoukoliv tendenci nudit. Pokud si chcete ověřit, že zde přešlapování není na místě, album právě
vychází u PHR.

Tracklist