P.S. – V oslovských lavicích

PHR aktuálně vydává na asfaltové placce nahrávku, kde už její geniální název probudí v každém z nás množství vzpomínek. V oslovských lavicích. Navíc mezi námi asi není nikdo, kdo by alespoň jednou v životě neměl pocit, že si během školní docházky připadal jako osel. Peprné je bezpochyby i pojmenování samotné skupiny, která v červnu 1988 tuto dnes již klasickou punkovou demonahrávku pořídila. Jistě, v současnosti máme mnohem bizarnější názvy kapel, ale v roce devatenáct set osmdesát šest byla odvaha pojmenovat hudební úderku Pohlavní styk. Zvláště, když se její členové nacházeli ve třetím ročníku Gymnázia Jana Keplera. Není se tedy co divit, že brzy začali používat zkratku P.S. která tolik nedráždila, a přitom nabízela nejrůznější úhybná vysvětlení. Ona demokazeta pořízená touto závadovou mládeží každopádně na hony voní spratkovským vzdorem a nostalgickou slzu u ní nezamáčkne jen ten, komu název jedné z hitovek – Pivo za 2,50,- evokuje časy, kdy se padesát korun československých dokázal ztřískat jako dobytek.

Seber se a táhni vodsaď

Už tě mám tak akorát dost

Nelez už mi na voči

Jestli nechceš, abych dostal zlost

Všechny archivní tuzemské punkové nahrávky, které label Papagájův hlasatel pod svými křídly vydává, v sobě nesou dva styčné body. Prvním je zachycený obraz doby, který se bohužel často promítá i do kvality nahrávky. Vévodí mu svébytná atmosféra a spiklenecké texty, stejně jako skoro hmatatelná revolta a určitá nepoddajnost vyvěrající z podhoubí tehdejší kontrakultury. Druhým bodem, který bezesporu také má svou váhu, jsou nyní sepsané vzpomínky členů kapel, očitých účastníků událostí nebo punkových badatelů. PHR se vždy snaží, aby k aktuální reedici dostal posluchač i něco navíc. Aby měl alespoň na moment možnost nasát dávno zapomenuté události. Jednoduše aby nedostal jen obal a desku. Někdy však lze dohledat pouze pár dobových fotek nebo zažloutlých koncertních plakátů, jindy je badatelská práce ještě těžší. Najdou se ale i chvíle euforického zadostiučinění, kdy členové kapel s grácií na papír zachytí své vzpomínky a závdavkem dodají úžasný archivní materiál. Takovým pak patří provolání slávy a veliké díky. A přesně tak to je i v případě P.S. Fanoušek k znovuvydání V oslovských lavicích dostane v našlapaném bookletu nejen autentickou kapelní story, ale také množství fotek. Jak dobových, tak pořízených speciálně pro toto nové vydání. A samozřejmě nechybí ani texty. Když vydáváte kapelu s takovým přístupem, vlastně ani nepřekvapí, že jejich muzika má co říct i po více než pětatřiceti letech.   

Žádná dobrá kapela, už nás to začlo srát

Řekli jsme si v hospodě, kdo na co bude hrát

Po klasických porodních bolestech a personálních rošádách se sestava P.S. ustálila a získala na jistotě. Jak to tak ale občas bývá, ve chvíli, kdy byla kapela na tvůrčím vrcholu, začala končit první etapa její existence. Muzikanti se roztrousili po jiných, z dnešního pohledu již také kultovních, kapelách a značka P.S. skomírala. V tomto bodu je ale potřeba vypíchnout, že se kluci na všechno (jako mnoho jiných před nimi i po nich) nevysrali, a během jednoho víkendu natočili repertoár na kazetu pojmenovanou právě V oslovských lavicích. Ta nahrávka se mezi vyvolenými promptně kopírovala z kazety na kazetu, což v současnosti způsobilo zádrhel. Byl celkem problém najít záznam, který by nebyl x-tou kopií x-té kopie.

Jedeme tramvají a flašku čůča máme

Nejlepší písničku od P.S. zazpíváme

Je zvláštní, že P.S. nikdy nedosáhli v očích široké veřejnosti takového věhlasu jako mnozí jejich souputníci. Tihle kluci byli vždy trochu nenápadnou partou, přitom byli nejsilnější v kramflecích v tom, co má kapelu definovat především – v muzice samotné. I přes neochvějnou příslušnost k punku je jejich hudba zajímavá. Je to přesně ten případ, kdy mluvit o tříakordové skladbě můžeme chápat jako urážku. Zatímco jiní se spokojili s tím, že svůj sound brzy pevně ukotví, a v podstatě z něj vycházejí po celou dobu své existence, tahle kapela se nebála hrábnout do strun tak, aby to bylo především zábavné a podmaňující. Stačí si pustit klasickou lidovkou načichlou skladbu Písničku si zazpíváme, nebo připomenout zhudebnění básně Fráni Šrámka a vrstvy nenápadné pestrosti se otevírají. Pozoruhodností nahrávky V oslovských lavicích je rovněž používání různých předělů mezi skladbami. Jistě, dnes to dělá kde kdo, až to dokáže lézt krkem, ale ta nahrávka vznikla v roce 1988, kdy se o tom ještě nikomu ani nezdálo. Použité dobové hlášky působí na jednu stranu vtipně, ale na druhou z nich i po těch letech běhá po zádech mráz.

Vypil jsem tam tenkrát těch piv dvacet

Domů jsem šel, byl jsem jako klacek

Vod našich jsem dostal jen pár facek

To když mě přistihli z vokna zvracet

Více se ale dozvíte ve zmíněném dvanáctistranném bookletu. Nahrávku pro PHR remasteroval oblíbený Otyn z Davosu a ruku k výslednému zvuku přiložil také jeden ze základních stavebních kamenů „Péesek“ – Wonid. Ten spolu s fotografem Štěpánem Stejskalem poskytl mnoho dobových fotografií, a spolu s dalším nestorem kapely  Kratosem, se podíleli na finální verzi obalu. Zbývá tedy už jen dodat, že konec letošního října se dá vyhlásit časem Pohlavního styku.

Tracklist