Thalidomide

Je takřka jisté, že příběh kapely Thalidomide je trnitý a plný nečekaných zákoutí a překvapení. Vlastně se ani nelze divit, že někteří tuhle partu nepovažují za plnohodnotnou skupinu, ale jen za jakýsi umělecký projekt. Městská legenda o nich je možná už tak silná, že na ni svým způsobem přistoupila i zásadní persona uskupení, zpěvák, basák a nejviditelnější tvář Thalidomide, která se aktuálně skrývá za písmeny KZL. Minimálně to naznačuje v dokumentu natočeném někdy kolem roku 2011, který vám nabídne velmi slušný náhled pod pokličku kapely. Navíc od té doby již uběhlo patnáct let a stavědla osudu posunula výhybky fungování bandu opět na jinou kolej. Ovšem ani tato není slepá. Sice to stálo další personální kotrmelce a o nové desce se začalo mluvit už někdy v roce 2020, ale nakonec do sebe vše pečlivě zapadlo a na podzim letošního roku spatří nová nahrávka, vznikající ve spolupráci labelů Papagájův hlasatel a Emergency Records, světlo světa. A můžeme o ní říct vlastně jediné: I po více než třiceti letech existence je tahle kapela pořád nebezpečná, pořád podnětná a hlavně pořád svá.

Oháníš se Orwellem, přitom jsi Huxleyho noční můra,
 budoucí stvůra, skutečná cenzura, který je třeba se bát,
 ta teprv přijde a ty se budeš radovat,
 ale možná jenom chvíli, než ti dojde, že i na tebe cílí.
 A tak pokračuj v patolízalství hřejivém.

 

Dalším z poznávacích znaků kapely je to, že jejich nahrávky vznikají až neskutečně dlouho, pauzy mezi nimi se stále prodlužují a žádná z nich nemá klasický název. Svým způsobem to evokuje tvůrčí období Pabla Picassa, neboť Thalidomide po černé (2005), žluté (2010) a splitově červené (2019) desce nyní přicházejí s obdobím modrým. V této fázi se nacházejí v trojčlenném obsazení netradičního punkrockového střihu. Když už jsme ale u těch zásadních vlastností, které skupina už při svém zrodu dostala do vínku, musíme bezpochyby zmínit i velmi vyzrálou textovou složku, kterou by mohla mnohá (nejen) tuzemská, podobně politicky a sociálně smýšlející uskupení jen tiše závidět. Na novince převládá rodný jazyk, což nebylo v minulosti pokaždé zvykem. Nasranost a hněv jsou zde umně kočírovány uvědoměním a vyzrálostí, která může přijít jen s věkem. Tihle kluci rozhodně někdy četli texty kapel ze západních zemí. Z nové nahrávky je tak jasné, že i kdyby dostala jakoukoliv barvu, určitě by nebyla fádní, omšelá a tuctová.

Mám tě po krk, polils mě pivem,
 smrdíme tak stejně, ale pod různým vlivem.
 Jak odlišně vidíme hardcore,
 ty vidíš, vole, porno, já radikální názor.

 

Na nové desce najdete deset songů, které se vám svým poselstvím zavrtají do hlavy. To podpoří i rozsáhlý vnitřní booklet, kde se prolínají texty s obrázkovými kolážemi a citacemi tak, aby co nejzřetelněji deklarovaly, že punk není jen hudba nebo jen móda. Je to hlas protestu, který předkládá otázky, jež si nepřipouštíme, a nabízí odpovědi, které zdaleka míjejí vytyčené normy. „Pojďme punk udělat opět nebezpečným,“ vybízeli před lety. A z nového alba je patrné, že z této cesty neustoupili ani o píď.

„Naše etika je revoluce, naše estetika je život,“ křičí na nás hned zkraje své aktivistické výpovědi na novince. Ta se nahrávala v letech 2023 až 2026 ve studiu Sonic Library, které má pod palcem bývalý basák kapely Kejmy. Spolu s již zmíněným zpěvákem a aktuálně opět hráčem na baskytaru Kozlem se postaral o produkci alba, přičemž výsledný mix má na svědomí Richard Scheufler jr. K úplnému výčtu ještě dodejme, že aktuálně kapelu tvoří kytaristé Jáchym a Lukáš, přičemž prvně jmenovaný má na svědomí i vokální party. Novým stálým členem se mezitím stal také bubeník Julo. Samotná nahrávka ale vznikala ještě před jeho příchodem, a tak se na bubenickém postu objevuje několik hostů. Možná i díky tomu dostáváme hudebně mnohem barevnější tvář kapely, než bývalo v minulosti zvykem.Čím ovšem rozhodně neříkáme, že by se konal nějaký zásadní odklon od osmdesátkového amerického politického hardcore, ke kterému se kapela coby k inspiračnímu vzoru vždy hlásila. Thalidomide v konečném výsledku opět přináší výbušný aktivistický koktejl vzteky mrštěný proti konzumní systémové zdi. A ten, kdo v punku hledá jeho podstatu, u toho rozhodně musí být!

Tracklist